Říjen
(hudba a text Milan Bátor)
Když se roky slévají
do jedné řeky rezavé řeky
Říjen opadává
mění převleky...
Kde jsou mé staré šaty?
Proč nemám kůži z listí?
Jenom tak padnout na zem
a pádem být si jistý
Ref.
Aspoň něčím být si jistý
aspoň pádem být si jistý
Občas taky znejistím
když Tvoje řeka špinavá řeka
místo obtékání proudí skrz
Hledám se ve Tvých březích
zatímco do mne vtékáš
Stavíš mě čelem k tání
a boříš moji tvrz.
Ref.
Aspoň něčím být si jistý
aspoň pádem být si jistý
Noční obraz
(hudba Milan Bátor / text Václav Hrabě)
1.
Nad parkem půlnoc vyzvání
všude je tma a klid
A já se musím rozloučit
a honem domů jít
2.
Malíři namaluj do noční tmy
oblaka bílá sluneční svit
Alespoň na chvíli ať je zas den
ať ještě domů nemusím jít
3.
Namaluj malíři barevnou kytici
na mokrý asfalt v téhleté ulici
Namaluj má ústa do smutných očí
člověka s kterým se právě teď loučím
Namaluj prosím tě na noční oblohu
oblaka bílá sluneční svit
Ať se zas alespoň na chvíli rozední
ať ještě domů nemusím jít
4.
Vím že to nejde
nezlob se na mne
jsou to jen řeči
krásné a klamné
Vím že to nejde zastavit čas
přesto to zkusím podruhé zas
2. Malíři namaluj do noční tmy…
3. Namaluj malíři barevnou kytici…
[: ať ještě domů nemusím jít :]
4.
Vím že to nejde
nezlob se na mne
jsou to jen řeči
krásné a klamné
Vím že to nejde zastavit čas
přesto to zkusím podruhé zas
Valčík
(hudba a text Romana Malá)
Sedím a koukám do nikam,
nudím se a trochu číhám.
Poslední příležitost před očima mi uniká,
v myšlenkách ji po svém chytám.
Jiní rvou se líp, než dokážu to já,
místo snahy radši nenávidím.
Cítím se víc, než bezmocně ubohá,
tak dále jen sedím s pohledem unaveným.
Nicota kolem mě,
nicota ve mně,
závist vše spaluje,
zasévá sémě.
Před očima mlhu mám,
cestu nevidím,
neumím bojovat,
jen tiše závidím.
Tak už pojďte, bojím se samoty,
kdepak jste nechali svoje těla?
Utápím se uprostřed prázdnoty,
nemůžu k hladině, i když bych chtěla.
Žíly mám křečí stažené,
ničemu nevěřím, ztrácím víru.
Bolest prý čas sám zažene,
tak buďte sbohem a žijte v míru.
Ref.
Prám
(hudba Milan Bátor, Jakub Langr / text Jakub Langr)
Zase odplouvám za cizím mořem
za sluncem
kde konec má
kde nedoplul jsem tolikrát
a tolikero hoře
nikdy ještě nikdy nedoplul
můj malý prám (4x)
A vždycky přišla bouře
rozcestníky opojeny mlhou
a já bloudil zcela poloopit v kůře
polo-opit
A vždycky přišla bouře
rozcestníky opojeny mlhou
a já bloudil zcela poloopit v kůře
stromů keřů, květů, trav (2x)
A dřevorubci - záhadné siluety
naťového kouře
dřevorubci jsou jenom siluety
naťového kouře
A vždycky přišla bouře
rozcestníky opojeny mlhou
a já bloudil zcela poloopit v kůře
polo-opit
A vždycky přišla bouře
rozcestníky opojeny mlhou (pak)
a já bloudil zcela poloopit v kůře
stromů keřů, květů, trav (2x)
Vždy si myslím
(hudba Jan Jančík / text Ivan Krasko)
Vždy si myslím, naivnosťou,
že je lpieť na starych známych.
Všetci idú svojou cestou,
len ja blázon čakám na nich.
Každý prejde mimo, vedla,
neobzrie sa, nepomenie,
že nás jedna túžba viedla,
že sme pili na zbratenie.
A já predsa neviem zmúdrieť,
všade kúsok srdca nechám.
Mám ho eště plno v hrudi,
poďte, berte, čakám, čakám.
Eroze duší
(hudba a text Jakub Langr)
Živé následky živé stromy
působí teplo košile
a větev podřezaná /dál/
pokračujem
Vznik pouští písek v srdcích
toxikace duše
a zorné pole dál a dál
se zmenšuje
záchrana pokračuje
Eroze mozků a letící ryby
zlaté šupiny padají k zemi
jedna za druhou
už nejsou tři přání
už není co vzít
pokračujem
a hadi táhnou stopu
když proletí a černou sazí
zmazané tváře se točí
ve víru jak Titanic
co chystá se k věčné spáse
a spasili ho jiní
v celé své kráse rybářských
sítí
A nalezli smrt(2x)
Smrti synu!
Jak snadné je být synem Té
co obchází už věky
a s nabroušeným pluhem
co kosí chudáky
jak reky
jak snadné být synem Toho
co nepočítá už
co kde se srpu
zhostí
a voní když nebe červených vod opadá s podzimním
listím
… a gravitace duší
plusmínus žhavé magnety
a stoly se prohýbají
v zádech …
A dítě pláče že chce
malinkého slona ale nedosáhne
přestože má(2x)
jednu ruku dlouhou.
Koláč
(hudba a text Jan Jančík)
Kdopak to močí na moji tvář?
Kdo se to snaží svlažit mi oči?
Ústa jsou sevřená, plní je pláč,
však hrdlo když pláče - snad znáte ten pocit.
Zvracím se nazad, poznávám - jsem rváč.
Škraně se poulí a bolí to, bolí.
Jak dlouho vydrží ještě ten sráč?
Vždyť hojit má a on ego si kojí
Síla má bezbřehá - proč bezdůvodně mrhat jí,
když bavičova kolena se při potlesku míhají.(2x)
Polykám vnitřnosti a s nabytou volností
uléhám do postele s vyvrácenou pelestí,
v níž pasivním odporem vybojuji vítězství,
v níž odporem pasivnim vítězství vybojuju.
v níž vítězství vybojuju odporem pasivnim
Snězte si ten koláč sami…
Jako Ty
(hudba a text Jakub Langr)
1.
Tvé oči jsou zvláštní
jsou jako Ty
Tvá ústa jsou rudá
jsou jako mír
jsou jako mír
2.
Mír prosycen je krví
a válka je láska
láska je růže
co píchá
a laská
Láska jak růže
trhaná námi
co všechno může(m)
když ničí
a pálí
ničí a pálí
3.
Ale nejde to napsat
a nejde to říct
sladkých je
obětí
je víc jich a víc
Tvé oči jsou zvláštní
oheň co (s)pálí
- jako TY
už není co říct,
není co říct (2x)
není co říct
4.
Ale není to jen rub
a není to jen líc
však Ty víš co chci
a co chtěl jsem
asi toho bylo moc
asi toho bylo moc
-třeba Tebe
-třeba Tebe
Ref:
Tak teda už spi
a krásně sladkou noc
hvězdami prokvetlé nebe
a ještě hezčí sny …
Třeba hororové … (2x)
Blues
(hudba Jan Jančík / text Romana Malá)
Jsem sevřená, i když mě nikdo nedrží,
osamělá v davu lidí, jak ve vzduchu pápěří.
Nevím kudy kam a proč vůbec někam,
s pocitem možné bolesti, stínů se lekám.
Zavřené oči, světlo, život je sen.
Jednou se všichni vzbudíme, záplava jmen.
Zjistíme, že co bylo v nás už neexistuje,
tělo jak myšlenka ve vzduchoprázdnu pluje.
Starobylé varhany budou nám na cestu hrát,
každý svou cestou, najdeme konec snad.
Všechno jednou skončí, něco nikdy nezačalo.
Proč hezké umírá první, proč nic není na stálo?
Ničemu na světě nerozumím, jsem z jiné planety.
Rodíme se abychom umírali, předáváme štafety.
Toužíme po sobě, vzájemně si ubližujem',
od bolesti k bolesti v sobě putujem'.
Starobylé varhany budou nám na cestu hrát,
každý svou cestou, najdeme konec snad.
Všechno jednou skončí, něco nikdy nezačalo.
Proč hezké umírá první, proč nic není na stálo?
Jaké by to bylo v Tvojí duši,
které moje nepřítomnost sluší.
Nemuset se přezouvat a spávat vedle Tebe,
přestat už se litovat
a začít vážit sebe!
Jaké by to bylo v Tvojí duši,
které moje nepřítomnost sluší?
Jaké je to mimo Tvojí duše,
Obyčejně odpovím si suše,
netrápím se, neumírám,
dobře spím a neproklínám,
bez kompasu, bez orloje,
znám se, vím, že štěstí Tvoje -
vně mě je.
Psinec
(hudba Libor Menšík / text Marek Šobáň)
Mí braši, v pokleku říká zřízenec,
odveleli vás, odveleli vás, odveleli vás.
R.:
A nejlíp bude ještě přikrýt panelem,
propustná síta z drátů,
aby kolemjdoucím kvůli vám nezduřelo oko
Naměřili vám příšernou dálku
a někde za ní hladí si čistotně bílou stěnu.
Po teriérovi titěrné skvrnky zapudrují.
R.: A nejlíp bude…
Mí braši, ale až klopýtne jezdec apokalypsy
o rozjezdovou dráhu,
vstanete první, vstanete první, vstanete první
první vstanete, první vstanete, první vstanete!
R.: A nejlíp bude…
